Nuda a postup pomalý, protože pokladní zná asi půl města a s každým musí probrat co je nového. ,, Baba jedna aby jí něco neuteklo".
Stojím tam, za mnou stojí starší paní mohla by to klidně být moje babička. Po chvíli si to k ní dohrká další důchodkyně. Po vřelém přivítání bylo jasné, že se určitě znají.
A už to jelo. Vím, že cizí rozhovory se poslouchat nemají ale co jiného dělat, když se vlastně ani nedá přeslechnou?
Ahoj Vlasto, tak co, jak bylo v lázních? A jak dlouho, že jsi tam vlastně byla? No měsíc přece. A bylo to úžasné. No, nejdřív to moc nevypadalo, to víš z naší staré party už moc nezbylo. Ale byla tam Markéta a Adík. Adíka moc nemusím je takový moc vlezlý, však už jsem ti o něm vykládala. Ale druhý týden jsem poznala Antonína. To ti byla taková ostuda, že ještě dnes se červenám. No co si provedla. Víš jak jsem ti vykládala o té kavárně, kterou tak milujeme? Myslíš tu jak tam mají kde, co? Nó i sprosťárny a tak? Jo, jo tak přesně ta! Tak jsme tam šly dali jsme si zákusek já kávičku už né přece jen bylo dost pozdě. S Markétou jsme si dali víno. Adík už měl zase ty svoje blbý keci. Tak jsme šli okouknout to divoké umění a komentovali jsme si to po svém. Zastavili jsme se u jednoho zajímavého díla. No, jelikož jsme nevěděli co to přesně je tak jsme se u toho zasekly. Ale o tom příště. Jak tam tak stojím, Markétu napadlo že se u toho vyfotíme. Nejdřív ona mě a pak se vyměníme. Tak jsem se fotila, až jsem tam nechala sukni. Co, jak sukni? Jak mě Markéta vyfotila chtěli jsme se vystřídat, udělala jsem krok a zachytila se sukni o tu věc. Podjela mi noha a už jsem byla na zemi, jen v bombarďákách a měla jsem nohavičky. No a vtu chvíli... jak se Vlasta nadechla. Miriam jí do toho vlezla z úštěpačnou poznámkou, ,,Oh, byl tam on, mého srdce šampion".
Vlasta: ty se směješ ale já měla málem infarkt!
Miriam: To,ti věřím ale tak nějak to bylo, có?
Vlasta: No asi jo, dnes má dojet zamnou.
Miriam: Vážně? A co je to vlastně zač? A kolik mu je?
Vlasta: Je mu 70 a je to podnikatel.
Miriam: Takže pracující důchodce! Haha ha ha
Vlasta: Žádnéj důchodce on do důchodu ani nešel, prostě stále vede firmu.
Miriam: A, tady nám někdo, na starý kolena udělal terno.
Vlasta: Proč terno, prostě jsme se seznámili za takové divoké situace a máš pravdu. Když jsem tam přistála na té podlaze bez sukně, seděl kousek od nás s přáteli. Hned přiskočil ke mně s bundou a dal mi ji kolem pasu, než jsme dostali mou sukni zase zpět.
Miriam: no to muselo být k popukání.
Vlasta: to víš, že bylo, smála se mi celá kavárna. Potom mě pozval na víno, já přijala byl strašně sympaťák. Pak jsme se vydali každý den. Ale bohužel musel odjet o týden dřív.
Miriam: Tak sis ho rovnou pozvala domu? Hy
Vlasta: To byl jeho nápad, prý tu bude na služební cestě a při té příležitosti by se pak stavil za mnou.
V tu chvíli si Miriam všimla čehosi zajímavého ve Vlastině košíku. Rozhovor se jevil čím dál zajímavější!
Miriam: No, Vlasto! Co to tam, máš?
Vlasta: pssst, ticho buď!
Miriam: Snad si nemyslíš, že bys ještě.... mohla.... šeptá otěhotnět.
Vlasta: Hahaha, to né ale to víš taková známost s lázní. O nějakou exotickou chorobu také nestojím. Nejsem žádná přáníčka, abych si myslela, že jsem jediná.
Jaký pohled máme na naše babičky a jaký život opravdu žijí? A pak, že čekat ve frontě v obchoďáku je nuda.
Zajímavých příběhů je kolem nás spousta celý svět je je jeden velký projekt.
